Poměry a interpunkce – opakování
Část je zadaná v Umíme česky (pravopis "ě"), část interpunkce v google forms https://forms.gle/bV2UBcUZrjfyYSrR7
Část je zadaná v Umíme česky (pravopis "ě"), část interpunkce v google forms https://forms.gle/bV2UBcUZrjfyYSrR7
Stále pokračujeme v procvičování interpunkce v souvětí souřadném.
Shrnutí vychází z Internetové jazykové příručky (https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=153)
Spojka a může signalizovat poměr slučovací nebo odporovací. Pokud je užita v poměru slučovacím, čárku před a nepíšeme. Pokud si místo spojky a můžeme říct ale, jedná se o poměr odporovací a čárku před a píšeme. Dnes mám od rána dobrou náladu, a (=ale) nevím proč.
Spojky nebo, či signalizují poměr slučovací nebo vylučovací.
Poměr slučovací je mezi větami významově rovnocennými.
Věta hlavní je mluvnicky samostatná, nezávisí na jiné větě v souvětí, svým obsahem však s další větou v souvětí souvisí.
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou věty řídící. (Sponou je sloveso být, bývat, stát, stávat se v hlavní větě.)
Vyjadřuje doplněk věty řídící. Závisí na slovese věty řídící a zároveň i na podstatném jméně věty řídící (ve funkci podmětu či předmětu).
Vyjadřuje přívlastek některého podstatného jména věty řídící. VV přívlastková bývá připojena vztažnými zájmeny (kdo, co, jaký, který, čí, jenž) nebo vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) nebo spojkami (že, aby).