Dokončili jsme učivo, které jsme ještě potřebovali zvládnout do konce roku. Nyní už budete procvičovat a soustředit se na vaše projekty a individuální práce.

S vedlejší větou doplňkovou, stejně jako s doplňkem, mohou mít občas i ti nejlepší z nás problémy. Jak vedlejší věta doplňková, tak i zmíněný rozvíjející větný člen závisí zároveň na jménu (většinou podmětu nebo předmětu), ale i na slovesu. Pomůckou může být to, že vedlejší věta doplňková často stojí po slovesech smyslového vnímání...

Vedlejší věty příslovečné vyjadřují okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící. Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:

Jak větu přívlastkovou poznáme?

Vzhledem k tomu, že přísudek jako nejdůležitější větný člen nesmí v plnohodnotné větě chybět, nenahrazuje ho vedlejší věta přísudková se vším všudy tak, jak například podmětná věta přebírá úlohu podmětu. Přísudková věta zastává pouze část jmenného přísudku se sponou, zatímco sponové sloveso musí zůstat v hlavní větě.

Vedlejší věta podmětná - již její pojmenování napovídá, že vedlejší věta podmětná v souvětí vlastně zastupuje podmět věty hlavní, který by byl jinak vyjádřen jménem či infinitivem.

Obsahuje pouze jednu větu hlavní a libovolný počet vedlejších vět.Jedna věta závisí na druhé mluvnicky jako její větný člen: Tomáš si vzpomněl, že musí jít odpoledne nakoupit.Jestliže bude pršet, tak si vezmi deštník.Žáci, kteří uspějí u zkoušek, budou přijati ke studiu na školu, kterou si zvolili.