Zvuková stránka jazyka
Zvuková stránka jazyka
zabývá se jí fonetika, fonologie
základní jednotky = hlásky (fonémy) = základní zvuky lidské řeči, skládají se z nich slova (slovo škola - hlásky: [š], [k],[o], [l], [a])
hlásky se zaznamenávají písmeny (grafémy, literami)
Soustava českých hlásek
Samohlásky (vokály) - jsou to tóny (lze je vyzpívat), jsou libozvučné
V češtině máme:
10 fonémů: 5 krátkých (a, e, i, o,u), 5 dlouhých (á, é, í, ó, ú)
14 grafémů (a,e, i, o, u, á, é, í, ó, ú, + y, ý, ů, ě)
dvojhlásky: ou (slova domácí: mouka, louka aj.) au (citoslovce a slova přejatá - auto, aura aj.) eu (slova přejatá- eufonie, pseudonym aj.)
Vokalický trojúhelník
Přední-rty nezaokrouhleny
Střední-rty otevřeny
Zadní-rty zaokrouhleny
Vysoké
Středové
Nízké
Z hlediska svislého pohybu jazyka dělíme samohlásky na vysoké, středové a nízké;
z hlediska vodorovného pohybu jazyka je dělíme na přední, střední a zadní.
Souhlásky (konsonanty) - jsou to šumy.
V češtině je 25 souhlásek (b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž )
Foném ch = spřežka ( c, h )
V přejatých slovech - grafémy: x, q, w
Celkem se v češtině používá 42 písmen, 26 prostých, 15 s diakritickým znaménkem a jedna spřežka (ch).
Dělení souhlásek:
a) podle činnosti hlasivek:
znělé (hlasivky se rozkmitají )
neznělé (hlasivky se nerozkmitají)
párové souhlásky:
znělé: b, v, d, ď, z, ž, g, h
neznělé: p, f, t, ť, s, š, k, ch
nepárové (jedinečné) souhlásky:
jen znělé : m, n , ň, j, l, r
ř - znělé (řezat, dřít), neznělé ( tříska, tvář)
c, č - znělé (leckde [ledzgde], léčba [lédžba]), neznělé (noc, léčit)
b) podle místa tvoření
retné: obouretné: p, b, m
retozubné: f, v
zubodásňové: přední: t, d, n, c, s, z, l, r, ř
zadní: č, š, ž
předopatrové: ť, ď, ň, j
zadopatrové: k, g, ch
hrtanové: h
c) podle způsobu tvoření:
závěrové: ústní: b, p, d, t, ď, ť, g, k
nosové: m, n, ň
polozávěrové: dz, dž, c, č
úžinové: v, f, z, s, ž, š, j, ch, h, l, r, ř
d) dělení z hlediska pravopisného:
tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n
měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z
Seskupování hlásek Slabika (sylaba) - nejmenší mluvní jednotka.
Základem je samohláska.
Slabikotvorné souhlásky: r, l, m (zastupují samohlásky)
Slabika otevřená (rá-no) : končí na samohlásku.
Slabika zavřená (roz-hlas): končí na souhlásku.
Dělení slov na konci řádku - rozdělovací znaménko klademe:
mezi slabiky (ma-lo-va-ti),
mezi části složeniny (země-koule),
mezi předponu a slovní základ (od-dálit),
mezi slovní základ a příponu (lesk-lý),
tam, kde hranice slabik není zřetelná, můžeme skupiny souhlásek dělit různě(sest-ra, ses-tra, se-stra).