Vývoj češtiny

Pračeština (10.–13. století)

• nemáme přímé písemné doklady, jen ojedinělá slova, přípisky – primitivní pravopis
• 1. česká věta v zakládací listině litoměřické kapituly – původní dokument z roku 1057, česká věta připsána ve 13. století: Pauel dal gest ploscoucich zemu Wlah dalgest Dolas zemu bogu isuiatemu scepanu se duema dusnicoma boguceu a sedlatu.

Stará čeština (14.–15. století)

• čeština spisovným jazykem
• spřežkový pravopis, později diakritický (M. J. Hus)

Střední čeština (16.–18. století)

• humanismus – knihtisk, čeština vyspělým jazykem, Bible kralická (1579–1594) – bratrský pravopis,
• později v baroku čeština vytlačována němčinou,

Nová čeština (národní obrození – současnost)

Čeština patří mezi slovanské jazyky. Slovanské jazyky tvoří jednu skupinu jazyků indoevropských, vyvinuly se z praslovanštiny.

Vydělujeme tři podskupiny:

• západoslovanské: čeština, slovenština, polština, lužická srbština (horní a dolní), kašubština,
• jihoslovanské: slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština a staroslověnština (mrtvá),
• východoslovanské: ukrajinština, běloruština, ruština.