Vedlejší věty - věta přívlastková
Jak větu přívlastkovou poznáme?
Vedlejší věta přívlastková nahrazuje přívlastek věty hlavní, což znamená, že rozvíjí nějaké její podstatné jméno - v případě, že by se nejednalo o souvětí, ale pouze o větu jednoduchou, byl by přívlastek tvořen přídavným jménem. Jako spojující výrazy v tomto případě figurují kdo, který, jenž, jež, že, kde, kdy, jak a aby, a ptáme se: Jaký? Který? Čí?
Musela jsem vyjet nahoru tím výtahem, kde jsme tentkrát uvízly!VV ← Jakým výtahem?
Vedlejší větu přívlastkovou si představíme na více příkladech (kurzívou jsou zobrazeny podstátná jména, která vedlejší věta rozvíjí):
Na nádraží jsem narazil na pána,VH který mi pověděl svůj životní příběh.VV ← Na jakého pána?
Promluvila žena,VH jež měla bohaté zkušenosti s tématem.VV ← Jaká žena?
Začíná měsíc,VH kdy budeme všichni brečet kvůli zkouškám.VV ← Jaký měsíc?
Vyslovila jsem přání,VH aby všichni zmizeli.VV ← Jaké přání?
Měla takové břicho,VH že se nemohla skoro ani zvednout.VV ← Jaké břicho?
To je ten kluk,VH jak ti poškrábal to auto.VV ← Jaký kluk?
Vedlejší věty přívlastkové bývají nezřídka vloženy do věty hlavní. Dojde-li k tomu, musí být věta vložená vždy oddělena od té řídící čárkami, a to z obou stran.
Příklady vedlejších vět přívlastkových:
To jídlo, které mi v té nové restauraci přinesli,VV mi skoro vůbec nechutnalo. ← Jaké jídlo?
V domě, kde jsme se před deseti lety omylem ocitli,VV prý doopravdy straší. ← V jakém domě?
Tvůj požadavek, abych přestala úplně mluvit,VV rozhodně nehodlám přijmout. ← Jaký požadavek?
Včera s tím zlodějem, jak tu vykradl úplně celý obchod,VV konečně mluvila policie. ← S jakým zlodějem?
Tvoje rozhodnutí, že se ode mě odstěhuješ,VV mi zlomilo srdce na milionů kousíčků. ← Jaké rozhodnutí?
Já a ten muž, s nímž jsem měla spor kvůli té loňské autonehodě,VV jsme to konečně vyřešili. ← Jaký muž?