Vedlejší věty - věta přísudková

Vzhledem k tomu, že přísudek jako nejdůležitější větný člen nesmí v plnohodnotné větě chybět, nenahrazuje ho vedlejší věta přísudková se vším všudy tak, jak například podmětná věta přebírá úlohu podmětu. Přísudková věta zastává pouze část jmenného přísudku se sponou, zatímco sponové sloveso musí zůstat v hlavní větě.

Marie je bledá. → Marie je, jako kdyby z ní vysáli všechnu barvu.VV

Jak větu přísudkovou poznáme?

Spojovacími výrazy jsou jak nebo jaký, a ptáme se úplně stejně: Jaký? Jak? V tomto případě se ovšem nemůžeme řídit ani samotnou otázkou, ani spojkou. Přísudkovou vedlejší větu totiž poznáme podle toho, že je v souvětí, přesněji ve větě hlavní, přítomno sponové sloveso, což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl. Jedná se o následující čtyři slovesa (nejsou-li užita ve smyslu existence):

• být,
• bývat,
• stát se,
• stávat se.

V případě, že by se sloveso změnilo v plnovýznamové (Marie vypadá, jako kdyby z ní vysáli všechnu barvu.), přísudková věta se změní v jiný druh věty. Když zapomeneme na tu záležitost se sponovým slovesem, může se nám plést například s větou přívlastkovou - na tu se ptáme víceméně stejně, neobsahuje však sponové sloveso.
Na větu přísudkovou často odkazuje zájmeno (takový, tím...) a přísudek jí nemusí být vyjádřen úplně přesně.

Alena není taková,VH jak ji popisují ostatní.VV ← Alena není skvělá. x Alena není zlá.

Příklady vedlejších vět přísudkových:

Já nejsem ten,VH kdo se všemu směje.VV ← Já nejsem smíšek.
Bylo mi,VH jako by mi někdo zabodl do srdce tisíc mečů.VV ← Bylo mi smutno.
Stal se tím,VH kdo se stará o naše město.VV ← Stal se starostou.
Bývala jsem taková, jaká jsem chtěla,VV než jsem přibrala. ← Bývala jsem hubená.
Tady je,VH jak kdyby nás někdo zavřel do skleníku.VV ← Tady je dusno.

Pamatuj