Vedlejší věty - věta předmětná
Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní, který by byl v případě, že by se jednalo o větu jednoduchou, vyjádřen infininitivem slovesa nebo podstatným jménem. Váže se tedy na sloveso věty řídící.
Slečna z vedlejší třídy mi řekla, že mě nemá moc ráda. ← Koho/co mi slečna řekla? Jedná se o 4. pád
Jak větu předmětnou poznáme?
Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co? Koho/čeho? K hlavní větě tu vedlejší pak připojujeme za pomoci že, aby a jak - to jsou však spojovací výrazy i pro spoustu dalších vět, proto bychom se neměli řídit pouze jimi, ale především se správně zeptat na obsah vedlejší věty.
Až do patnácti let jsem věřila,VH že Ježíšek existuje.VV ← V co/čemu jsem věřila?
Bylo mi doporučeno,VH abych raději mlčela,VV ale já si nemůžu pomoct.VH ← Co mi bylo doporučeno?
Ten hlupák tam šel bez toho,VH aby si zjistil přesnou polohu místa setkání.VV ← Bez čeho šel?
Viděl jsem,VH jak se trápí,VV ale nemohl jsem nic udělat.VH ← Co jsem viděl?
Řekni mi,VH jak jsi dokázal vylézt na tu obrovskou stěnu.VV ← Co mi máš říct?
Na vedlejší větu, jako je tomu i v některých ostatních druzích, poměrně často odkazují zájmena z konce hlavní věty. Ty se v takovém případě berou jako obsahová součást věty závislé (všimete si toho v příkladech níže):
Doopravdy mě strašně naštvala tím,VH že mi včera nedala ochutnat kus dortu.VV ← Čím mě naštvala?
Vždycky mi řekneš přesně to,VH co zrovna potřebuju slyšet.VV ← Co mi vždycky řekneš?
Fakt se mi přestává líbit to,VH jak se pořád koukáš na moje hranolky.VV ← Co se mi přestává líbit?
Ještě jsem ti nevyprávěla o tom,VH jak jsem byla poprvé běhat.VV ← O čem jsem ti nevyprávěla?