Vedlejší věty - věta doplňková

19.04.2021

S vedlejší větou doplňkovou, stejně jako s doplňkem, mohou mít občas i ti nejlepší z nás problémy. Jak vedlejší věta doplňková, tak i zmíněný rozvíjející větný člen závisí zároveň na jménu (většinou podmětu nebo předmětu), ale i na slovesu. Pomůckou může být to, že vedlejší věta doplňková často stojí po slovesech smyslového vnímání (slyšet, spatřit, vidět, cítit, pozorovat, hledět, zaslechnout...), neplatí to ovšem tak, že kde je sloveso smyslového vnímání, tam se automaticky jedná o doplňkovou vedlejší větu, vždy je třeba si to ověřit i jiným způsobem.

Jak vedlejší větu doplňkovou poznáme?

Je dobré v první řadě zkontrolovat, v jaké pozici se nachází podstatné jméno. Pokud se vyskytuje v předmětu věty hlavní, může se závislá věta vázat na jméno i na sloveso, a tím pádem se jedná o vedlejší větu doplňkovou. Je-li ale podstatné jméno umístěno v podmětu věty vedlejší, nemůže se závislá věta na jméno vázat, jelikož ho tak trochu sama obsahuje - jedná se pak pravděpodobně o větu předmětnou.

Slyšela jsem děti, jak si hrají s míčem přímo před mým oknem.VV = vedlejší věta doplňková
Slyšela jsem, jak si děti hrají s míčem přímo před mým oknem. ≠ vedlejší věta doplňková

Připojena bývá spojovacími výrazy jako jsou jak, jako nebo třeba v dnešní době už vzácněji se vyskytující kterak. Přirozeně se pak na vedlejší větu ptáme: Jak?

Příklady vedlejších vět doplňkových:

VH Pozoroval jsem bráchujak se mi snaží z garáže ukrást můj oblíbený míč.VV
VH Zoufale hleděla na své ratolestikterak ji definitivně opouštějí.VV
VH Jaroslava se cítilajako by se ocitla ve své nejhorší noční můře.VV
VH Omylem jsem spatřila pana průvodčíhojak krade tašku zrovna nepřítomnému pánovi.VV
VH Navzdory silným stěnám jsem zřetelně slyšel své rodičejak se hádají.VV