Úkol od 19. 3. do 26. 3.

Dnes, 23. 3.,  zemřela Hana Hegerová. Původně jsem ji vynechala, ale mnohé její texty jsou také básněmi v písni. Proto přidávám jeden z jejích známých a krásných šansonů - Lásku prokletou. Původní píseň Jacquese Brella přebásnil Pavel Kopta. Text najdete na konci seznamu a přidala jsem ho i do tabulky.

Vyberte si některou z následujících básní. Zapište se do tabulky zde, ať nerecitujete všichni jednu a tu samou báseň.  

Napište pár slov o autorovi (případně i o interpretovi). Můžete si ji najít na webu a poslechnout, hudba vám ji hodně přiblíží. U prvních dvou hledejte původní verzi v angličtině, tady uvedené překlady jsou  opravdu přeložené jako báseň, ne jako zpívaný text.

Napište, co se vám na vybrané básni líbilo, proč jste si ji vybrali. Podívejte se, zda se v ní vyskytuje některý z druhů rýmů, o kterém jsme mluvili a označte ho. 

Toto všechno mi pošlete do 26. 3. 

Pak si báseň pořádně a s citem pročtěte, zkuste ji recitovat tak, aby byla co nejpůsobivější. Naučit se text zpaměti je pro dobrou recitaci výhoda, ale netrvám na tom. Recitační hodinu si uděláme první pátek po Velikonocích.

Nabídka básní

Paul Simon
Most přes rozbouřené vody
Zpívá Simon & Garfunkel

Když jsi zdeptaná znavená vším,
máš v očích slzy, já ti je osuším.
Já je osuším a budu vždy s tebou,
jsem pořád s tebou, přítel do nepohody.

Když ostatní sotva k nalezení jsou,
jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou.

Když jsi zoufalá,
prázdná a na dlažbě,
když ti úzko je,
město den v noc promění,
přijdu tě utěšit
vzít na sebe své trápení.

Když kam se podíváš, jenom trable jsou,
jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou.

Dívenko stříbrná, přišel čas plout,
do plachet svých nech vítr nadechnout,
Je chvíle tvá, můžeš se nač chceš ptát,
Všem snům svým volnost dej,
Jak září, podívej.

A chybí-li ti kamarád,
ohlédni se, pluji za tebou
jako most přes rozbouřené vody
rozklenu se nad tebou.

Lennon-McCartney
Let it be
Zpívá Beatles

Když mám někdy starosti
přichází ke mně matka Marie
říká moudrá slova, nech to být
a v mé hodině temnoty
stojí právě přede mnou
říká moudrá slova, nech to být
nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
šeptá moudrá slova, nech to být.

A když se lidé se zlomeným srdcem
co žijí na světě, dohodnou
bude tu odpověď, nech to být
protože ačkoliv se možná rozešli
stále je šance, že prohlédnou
bude tu odpověď, nech to být
nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
bude tu odpověď, nech to být.

Nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
šeptej moudrá slova, nech to být
nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
šeptej moudrá slova, nech to být.

I když je noc zamračená
je tu stále světlo, které na mě svítí
bude svítit až do zítra, nech to být
zvuky hudby mě vzbudí
přichází ke mně matka Marie
říká moudrá slova, nech to být
nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
bude tu odpověď, nech to být.
Nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
tady je odpověď, nech to být
nech to být, nech to být, nech to být, nech to být
šeptej moudrá slova, nech to být.

Jan Skácel
Modlitba za vodu
Zpívá Hradišťan

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská.

Josef Kainar
Stříhali dohola malého chlapečka
Zpívá Vladimír Mišík

Stříhali dohola malého chlapečka
kadeře padaly k zemi a zmíraly
kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela

Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku

Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem

Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem

Učeň se dívá na malého chlapečka
jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece

Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
A proto učňovy všelijaké myšlenky
jsou vždycky stranou A trochu vlažné

Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci

Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa

Už mu to začalo

Jaromír Nohavica
Divoké koně
Zpívá Jaromír Nohavica

Já viděl divoké koně
běželi soumrakem
vzduch těžký byl a divně voněl
tabákem

Běželi běželi bez uzdy a sedla
krajinou řek a hor
sper to čert jaká touha je to vedla
za obzor

Snad vesmír nad vesmírem
snad lístek na věcnost
naše touho ještě neumírej
sil máme dost

V nozdrách sládne zápach klisen
na břehu jezera
milování je divoká píseň
večera

Stébla trávy sklání hlavu
staví se do šiku
král s dvořany přijíždí na popravu
zbojníků

Chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet
nemyslet na návrat
s koňskými handlíři vyrazit dveře
to bych rád

Já viděl divoké koně

Václav Hrabě
Variace na renesanční téma
Zpívá Vladimír Mišík

Láska je jako Večernice plující
černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako Večernice
plující černou oblohou
Náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou

Karel Kryl
Veličenstvo Kat
Zpívá Karel Kryl

V ponurém osvětlení
Gotického sálu
Kupčíci vyděšení
Hledí do misálů
A houfec mordýřů
Si žádá požehnání
Vždyť prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Kněz - Ďábel co mši slouží
Z oprátky má štólu
Pod fialovou komží
Láhev vitriolu
Pach síry z hmoždířů
Se valí k rudé kápi
Prvního z rytířů
Hle - veličenstvo Kat

Na korouhvi státu
Je emblém s gilotinou
Z ostnatého drátu
Páchne to shnilotinou
V kraji hnízdí hejno krkavčí
Lidu vládne Mistr Popravčí

Král klečí před Satanem
Na žezlo se těší
A lůza pod platanem
Radu Moudrých věší
A zástup kacířů
Se raduje a jásá
že prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Na rohu ulice
Vrah o morálce káže
Před vraty věznice
Se procházejí stráže
Z vojenských pancířů
Vstříc černý nápis hlásá
že prvním z rytířů
Je veličenstvo Kat

Nad palácem vlády
ční prapor s gilotinou
Děti mají rády
kornouty se zmrzlinou
Soudcové se na ně zlobili
Zmrzlináře dětem zabili

Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat

S úšklebkem Ďábel viděl
pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil
Jen motýl Smrtihlav
se nad tou zemí vznáší
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo KAT
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo KAT

Jacques Prévert
Obejmi mě
Zpívá Věra Wajsarová

V zapadlé čtvrti, kde se věčně šeří
kde vzduchoprázdno krátí dech
kde jenom saze sněží do kadeří
ona se chvěla na schodech
chvěla se on stál vedle ní
ve městě plném kamení
a říkala mu:

Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě
vdechni mi kyslík do těla
pořád mě objímej v té tmě a zimě
nedopusť abych umřela

A říkala mu vezmi se mnou roha
tam kde tma voní po kvítí
slunce ten puchejř strejčka pána boha
pro nás dva tady nesvítí
Tak málo vzduchu k dýchaní je tady
a slavik tady netluče
třicet let je nám dohromady
máme jen prázdné náručel
líbej mě, jsme už dospělí
život nás brzy rozdělí
a říkala mu:

Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě
vdechni mi kyslík do těla
pořád mě objímej v té tmě a zimě
nedopusť abych umřela

My dva už přece dávno nejsme děti
na práci jsme už staří dost
když na práci tak proč ne na objetí
když na pláč proč ne na radost.
Líbej mě, líbej zas a zas
život se musí prožít včas...

Zuzana Navarová
Do nebes
Zpívá Zuzana Navarová

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
k divokým kachnám volám přes vrátka
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
a straky odnesou má zrcátka

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
divokým kachnám čechrám peřinky
Přes moře žluté přejdu lila vřes
a straky odnesou mé hodinky ještě dnes

Hou, hou, hou
Kam zas všichni jdou
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
netřeba na jih, stačí Polárka
Neste mě, neste, ještě voní bez
tam, kde je Petřín a kde Vikárka, cigárka

Hou, hou, hou
Kam zas všichni jdou
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
anebo stačí tam, kde Nežárka
A jestli za Nežárkou vzplane les
Blafne i ve mně tahle stodola a všechno dokola

Neste mě, neste, ptáci, do nebes
divokým kachnám hážu přes vrátka
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
až straky odnesou má zrcátka, až štěkne pes

Hou, hou, hou
Kam zas všichni jdou
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou

¨

Radůza
Ale že musím
Zpívá Radůza

Já myslela, že protluču se vším
ale tohle vypadá nad mý síly
kdo touhle cestou šel, každej si všim
že ke konci utrpení sílí
ale že musím, štráduju furt pryč, ba jó
i když teskno mi, až skučím
nad hlavou blesk a hrom prásk jak bič
a tak s bolestí se slotou chodit učím

Já myslela, že mám už za sebou
všechny ztráty a že opouštět je snadné
když tu mě vprostřed noci zazebou
všechny údy, duše v jícen temnot spadne
ale že musím, i tělo těla oželím
a i tebe pustím jasem domů
však jedno, můj dobrý Bože, vím
kdybych mohla, vyhla bych se tomu

Já myslela, že jsi tím znamením
že jsem silou vůle změnila svůj osud
však bylo šalbou, klamem, mámením
mnohé z toho, v co věřila jsem dosud
ale že musím, jenom z chřtánu vypustím
raněné duše mojí kvil a vytí
a pak přetnu pouto, rozloučím se s tím
kdo se mnou chvíli putoval mým žitím

Můj dobrý Bože, otevř nebesa
pohleď na mě a přísně mě nesuď
vždyť víš, že nikdy neklesám
i když břímě svoje leckdy těžce nesu
ale že musím, tak znovu srdce otevřu
a čím víc se zdá mi život těžším
tím víc s osudem se přu
a tím víc se z maličkostí těším

Přebásnil Pavel Kopta
Lásko prokletá
Zpívá Hana Hegerová

Lásko prokletá,
za pár slov a vět 
vezmu kletbu zpět,
pamatuj, že ta
kletba byla jen
marná obrana,
píseň ohraná,
vykotlaný kmen.
Roztočí se zas
naše ruleta,
počkej do léta,
to je její čas,
lásko prokletá,

Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...

Teď když napad sníh
když je venku mráz
my jsme v závějích,
závěje jsou v nás
dřív než začne tát,
slib, že zůstaneš,
že zůstaneš rád,
i když je to lež.
U mě najdeš skrýš,
nemusíš se bát,
a než začne tát,
všechno pochopíš.

Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...

Lásko prokletá,
jenom klidně lež,
ptej se, na co chceš,
je to odveta
za minulý čas,
jen se rozpomeň
dobře na oheň,
který náhle zhas.
Je tu řídký vzduch,
naše planeta
právě oblétá
svůj kritický kruh,
lásko prokletá.

Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...

Jen to zkus a vstaň,
klesneš na polštář
a dáš si mou dlaň
na svou horkou tvář.
Jen to zkus a běž,
já tě nepustím,
proto klidně lež
a spokoj se tím,
že v mém objetí
zase budeš spát,
už začíná tát,
řekni, jak je ti,
lásko prokletá.

Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko, lásko...

Lásko prokletá,
beru kletbu zpět,
roztál celý svět,
jíva rozkvétá.
Všechno je teď blíž,
skoro na dosah,
a přesto mám strach,
z čeho to ty víš
Že rok přeletí,
přijde sníh a mráz
a mně zbyde zas jen to prokletí.

Lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...