Proč nás zajímá, jak bylo slovo utvořeno? Protože mu pak můžeme lépe porozumět.

Při odvozování vzniká ze základového slova nové slovo odvozené.

Jak vzniká? Pomocí předpony (babička → prababička, učit → naučit), přípony (tvaroh → tvarohový, zahrada → zahrádka), koncovky (trn → trní). Nebo se můžou při odvozování uplatnit naráz předpona a přípona (žlutý → nažloutlý), případně předpona a koncovka (krov → podkroví).

To, že slovo má příponu, neznamená, že bylo utvořeno pomocí této přípony. Tak například slovo nebezpečný má sice příponu -ný, ale utvořeno bylo ze slova bezpečný předponou ne-. Slovotvorným prostředkem tedy v tomto případě byla předpona ne-. A naopak, má-li slovo předponu, neznamená to, že bylo utvořeno pomocí této předpony. Například zahradník sice má předponu za-, ale slovo bylo utvořeno příponou ze základového slova zahrada.

Při slovotvorném rozboru vždycky hledáme slovo, které je našemu odvozenému slovu nejblíže. Tak například slovo učitelka nebylo utvořeno od slovesa učit, ale od bližšího slova učitel příponou -ka. Jedná se o častý způsob odvozování, a sice tvorbu ženských protějšků mužských názvů, tzv. přechylování. (Přechylováním je i tvoření mužských protějšků od ženských názvů, např. liška → lišák).

A jak je to tedy s tím lepším porozuměním? Víme, jaké významy může nést určitá přípona, a z toho si odvodíme, jaký význam bude mít nově vzniklé slovo.

Pamatujeme si, že:

• přípony -yně, -ka, -ovna se používají právě pro přechylování, tedy že tvoří ženské protějšky od mužských názvů (běžec → běžkyně, lékař → lékařka, císař → císařovna),
• přípony -tel, -ař/-ář, -ík/-ník dávají vzniknout názvům toho "kdo vykonává danou činnost"(stavitel, sklář, lékárník),
• příponami -árna, -ovna tvoříme názvy míst (pekárna, knihovna),
• příponami -ek, -ík, -ka tvoříme zdrobněliny (křížek, hošík, ručka).

Úkol týdne

Cvičení 39/6 - prostřednictvím jakého slovotvorného prostředku vznikla daná slova.

Do neděle poslat fotku.