Tropy a figury

Jazykové prostředky

Ozvláštňují jazyk. Jde o různá obrazná přirovnání nebo hrátky s jazykem, dvojsmysly. Bylo by patrně jednodušší, kdyby neexistovaly. Přinejmenším pro učení cizího jazyka. Ale taky by byl náš jazyk chudší a nudnější. Často, ale zdaleka ne vždy, se používá v poezii. Mezi jazykové prostředky patří tzv. tropy a figury.

FIGURY

Umělecký prostředek, využívající kombinace hlásek a slov, či opakování. Většinou jsou založeny na zvukomalebnosti. Nevyhledáváme obsahovou mnohoznačnost.

Hláskové figury

ALITERACE - opakování stejných hlásek nebo skupiny na začátku sousedních slov (plyne peníz po penízku)

Může jít o zdůraznění několika slov, na kterých nám záleží.

S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo - kůl - kostlivec - lebka bledá
(K. H. Mácha, Máj)

Nebo si prostě hrajeme s jazykem.

Prabába Procházková praví pradědu Procházkovi: "Protivný pravnuk Pravoslav Prudil právě prodává pračku."
"Prdlajs! Průměrný pravnuk Pravoslav práší," praví průbojně praděd Procházka. "Prý pračku prastarou, prorezlou prodává?"

ANAFORA - opakování slov na začátku veršů, vět

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí
(P. Bezruč)

EPIFORA - opakování slov na konci veršů, vět

Co to máš na té tkaničce?
Na krku na té tkaničce!
(Karel Jaromír Erben, Svatební košile)

"Tak už jsme venku z umyváren. Jsme teď alespoň trochu čistí. Prý máme štěstí, říkají nám. Prý selekce. Nám tekla voda, těm, co šli na opačnou stranu, těm plyn. Jiří?!
... Je mráz a cesty jsou ledové. Dali nám popel, abychom ty cestičky posypali. Tolik popela. Kde berou tolik popela? Jiří?!!
... Zase selekce. Už nemám sílu. Bože, ať mě pošlou tentokrát tam, kam opravdu chci. Jiří!!!"

Řečnické figury

Řečnická otázka = otázka, na kterou nečekáme odpověď
Skvělé! Velkolepá hostina! Oříšky, krocan a dárky. Může si člověk o Vánocích přát něco víc?

Řečnická odpověď = mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem
Jo, vánoční stromeček.

Apostrofa = oslovení abstraktní skutečnosti, nepřítomné osoby nebo neživých objektů
Bože, za co mě trestáš?
Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku... (K. J. Erben)
Jane Ámosi, prosím tě, vysvětli ministru školství, jak to má udělat.

EUFEMISMUS (zjemnění významu, vyhýbání se tvrdým skutečnostem)

Často se používá i v politickém jazyce ve snaze být politicky korektní (Ústav sociálně nápravné péče = vězení, sociálně slabý = chudý...)

V běžném životě u jevů či věcí, které nechceme nazývat přímo (je plnoštíhlá, prostorově výrazná, dobře živená = tlustá, společensky unaven = opilý, opustil nás, odešel navždy, je na nebesích, dívá se na nás z obláčku... = zemřel)

OXYMORON (spojení dvou slov, jejichž význam se navzájem vylučuje)

Zdravý nemocný, Slunce vychází na západě, Přivedla žebráka na mizinu (názvy literárních děl)

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám...
(F. Villon)

...zborcené harfy tón, ztrhané struny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit...
(K. H. Mácha)

TROPY

Nepřímé neboli obrazné pojmenování skutečnosti, přenesení významu.

ALEGORIE (Alegorie = (jinotaj) - skryt pravý význam toho, co si přejeme sdělit)
Například román Farma zvířat líčí poměry a situace, které prožívají zvířata na farmě. Pokud nechápeme, že ve skutečnosti Orwell píše o totalitním státu, příběh nám nedává valný smysl.

EPITETON (básnický přívlastek)
Ustálené (blankytná obloha), ozdobné (stříbrné ticho)

Když kvete vřes, tu víme,
že v číši už jen zbývá
poslední jiskra. Dopíjíme
a přes rameno se nám dívá stín.

Pak zmodrá les a večer sivý
do stydnoucích luk mlhy valí;
tu ironicky starostlivý,
nám ramena svým pláštěm
halí stín
Fráňa Šrámek, Když kvete vřes)

HYPERBOLA (Nadsázka, zveličení skutečnosti)
Umírám hlady. Čekám na tebe už celou věčnost. Ten kufr váží nejmíň tunu.

METAFORA - přenesení významu na základě vnější skutečnosti, podobnosti (zub pily, noha židle, tvrdá kázeň, smaragdová tráva)

Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť,
a smutné peří dolů padalo.
(Jan Skácel, Pořád)

METONYMIE - přenesení významu na základě vnitřní souvislosti. Například Otec je hlavou rodiny.

PERSONIFIKACE (zosobnění; přenášení vlastností lidské bytosti na neživé věci nebo pojmy)
Obloha zaplakala. Strom mával větvemi.

PŘIROVNÁNÍ (porovnávání dvou jevů si podobných, spojka jako; X je jako Y)
Chytrý jako sova, jako liška, černý jako uhel...
Soptí jako Etna.
Zamknul se uvnitř jako trucovité děcko.
"Nejsem figurína," oznámil mi hlasem, který by se dal používat jako beranidlo.
Chováš se permanentně jako ledová panna, těžko můžu soudit, co ti vadí a co je ti putna.
Hlas byl pichlavý jako hlohová větvička.

SYNEKDOCHA (zaměňuje pojmenování celku a částí; pojmenování částí se přenáší na celek a naopak; angrešt - rostlina i plod)
Hrad se vyjádřil. Číst Čapka. Lakomý Skot. Epidemie kartiček Star Wars.

IRONIE (vyjádření záporu kladem, mluvčí myslí pravý opak toho, co říká)
To je mi ale povedený den. (Míníme tím den, který dopadla zatraceně špatně).
V reálném životě ji poznáme snadno, už podle tónu. V literatuře - dialozích to bývá těžší, proto je občas nutné to napsat v uvozovací větě. "To se vám ale povedlo," řekl ironicky.
Nemusí být vyloženě nepřátelské. Může to i uvolnit situaci a vést k tomu, že se všichni zasmějeme.

SARKASMUS (zesílená ironie)
Je silnější než ironie. Už tím fakt můžeme ublížit. (A často to i chceme.) Vyjadřuje pohrdání.
Jeden spolužák pronese před zkoušením k druhému, kterému moc nejde matika: "Předpokládám, že zas budeš zářit."