Přejatá slova
Slova naší slovní zásoby můžeme rozdělit podle původu na:
a) domácí - slova českého původu mladé, odřenina, pěšky, zavolat, šidit,
b) zdomácnělá - slova cizího původu, jejichž cizí původ zpravidla nepoznáme košile, klobouk, plech, škola, jablko,
c) přejatá - slova cizího původu, která:
- se běžně užívají, pravopisem se přizpůsobila (auto, rekreace),
- se méně často užívají (extrémní, export),
- jsou omezená na určitý obor (anoda, neuron),
- jsou mezinárodní, užívaná většinou kulturních národů (prezident, motor),
d) cizí - nejsou součástí slovní zásoby českého jazyka, v jazykovém projevu se přesto vyskytují, mají rysy cizosti v hláskovém složení, v pravopise, ve výslovnosti či ve tvarech.
Je třeba dávat si pozor na to, jak se tato slova píšou a vyslovují. A taky je dobré se ujistit, že známe význam těchto slov, než je použijeme ve větě.
Pravopis přejatých slov
Slova obecná - o pravopisu přejatých slov rozhoduje především míra jejich zdomácnění a rozšíření v češtině. Slova zdomácnělá se zpravidla píší podle zásad českého pravopisu.
Původním pravopisem píšeme:
- slova omezená na úzký okruh uživatelů, některá odborná nebo knižní, slova mající povahu mezinárodních značek - abbé, brutto, watt,
- slova částečně zdomácnělá, u nichž se velmi liší výslovnost od původního pravopisu - bulletin, interview, outsider, résumé, revue (ale např.dříve handicap nyní už i hendikep)
Pravopis - vlastní jména
- osobní a zeměpisná pocházející z jazyka, který užívá latinku, se většinou píšou původním pravopisem: Ludwig van Beethoven, Daniel Defoe, Barcelona, Monte Carlo, Benjamin Netanjahu,
- osobní a zeměpisná jména pocházející z jazyka, který neužívá latinku, se přepisují podle zavedených pravidel (transkripce, transliterace) - Puškin, Peking, Soul,
- počešťování vládnoucích panovníků, feudálů, papežů, známých historických osobností Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník, Karel III., Filip VI.,
- exonyma - počeštěná podoba některých zeměpisných jmen - Paříž, Londýn, Řezno.
Výslovnost přejatých slov
- psané di, ti, ni se vyslovuje tvrdě (titul, nikl, politik, technik),
- i + samohláska se vyslovuje s vloženým j (dieta, dialekt, anatomie, studium),
- i po samohlásce & před souhláskou se vyslovuje jako j (detail, celuloid),
- -ismus, -smus vyslovujeme -izmus, -zmus (archaismus, spasmus).
Úkol týdne
Je zadaný v Umíme česky.