Podmět je větný člen, o němž se přísudkem něco tvrdí. Není na žádném jiném členu mluvnicky závislý. Vyjadřuje činitele děje, nositele stavu, vlastnosti, případně "objektu děje" (v trpném rodě). Spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici, je základním větným členem.

Ptáme se na něj otázkou prvního pádu (kdo?, co?) a přísudkem.

Může být vyjádřen:

• podstatným jménem,
• přídavným jménem,
• zájmenem,
• číslovkou,
• infinitivem slovesa,
• jiným slovním druhem.

Příklady:

• Otec (podstatné jméno) pracuje.
• Poslední (přídavné jméno) se připraví.
• Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
• Ne (částice) je mé poslední slovo.
• To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.

Nevyjádřený podmět můžeme nahradit zájmenem, můžeme jej také vyvodit z kontextu.

Všeobecný podmět se vyskytuje ve větách s obecnou platností, není konkrétní, je to někdo, oni, člověk, lidé, kdosi - např. Hlásili to v rozhlase. Tak nám zabili Ferdinanda. Psali to v novinách.

Podmět může být holý nebo rozvitý, případně několikanásobný.

Úkol týdne

Je zadaný v Umíme česky – Určování podmětu a přísudku, koncovky podstatných jmen.