Literární druhy: lyrika, epika, drama

Lyrika – autor vyjadřuje své subjektivní nálady, city, myšlenky, úvahy. Nejčastěji vyjadřována verši (je spjata s poezií). V lyrice promlouvá lyrický hrdina většinou v 1. osobě (ich-forma), lyrická situace je zachycením okamžiku. Lyrický mluvčí líčí stav svého nitra, vzpomínky zobrazuje jako současný prožitek – užívá sloves v přítomném čase.

Epika – literárně zpracovaný příběh, vyprávění. Vypravěč vypráví z odstupu. Nejčastěji vyjadřována prózou.

• Epos – hrdinské činy antických nebo středověkých vladařů nebo jiných urozených válečníků
• Báje, mýtus – o předkřesťanských/pohanských bozích, vykládá původ světa a člověka
• Legenda – o příkladném životě světců a světic
• Pohádka – o lidském světě, do něhož zasahují kouzla a jenž je řízen silami dobra a spravedlnosti
• Bajka – o zvířatech představujících různé lidské vlastnosti
• Pověst – základem je skutečná událost, historicky doložená postava, místo, k nimž jsou přibájeny postavy i děje nadpřirozené

Lyrickoepické

• Básnická povídka (Mácha: Máj)
• Romance – radostná atmosféra, milostný motiv
• Balada – dramatický děj spěje rychle k tragickému vyvrcholení, proti nadosobní osudové síle je hrdina bezmocný a podléhá jí

Drama – text určený k jevištnímu provedení

• Tragédie
• Komedie (fraška = jednodušší komedie, prvoplánová, obhroublá)

Rým – zvuková shoda dvou a více hlásek v závěru veršů, druh zvukosledu

• Sdružený AABB, střídavý ABAB, přerývaný ABCB, obkročný ABBA, postupný ABCABC, tirádový AAAA

Zvukomalba – napodobení reálných zvuků pomocí zvukové stránky jazyka

Aliterace – opakování stejných nebo podobných hlásek (hláskových skupin) na začátku slov, která jdou po sobě nebo stojí v těsné blízkosti

Anafora – opakování slova na začátku veršů nebo vět v próze (Tulák se tak lehko žení, / tulák nemá čas si hrát, / tulák, ten se proto žení, / že má rád.)

Epifora – opakování slova na konci veršů nebo vět v próze (Lásko hele / padla jsi mně do voka / zčistajasna jsi mně padla do voka / …)

Epanastrofa – opakování posledního slova verše nebo věty na začátku dalšího verše nebo věty v próze (Dívat se na sebe, nesmět se pohnouti / nesmět se pohnouti na židli z železa)

Epizeuxis – opakování slova v těsné blízkosti

Nadsázka = hyperbola – druh metonymie, slouží k vyjádření citového hodnocení určitého jevu zveličením jeho míry, rozsahu, množství.

Inverze – obrácený pořádek slov, než je obvyklé.

Nonsens – nesmysl

Kontrast – protiklad, černá zvýrazní vlastnost bílé a naopak

Oxymóron – přívlastek, který je svým významem ve (zdánlivém) rozporu s významem podst. jm., které určuje (černé světlo, živá mrtvola, křiklavé ticho, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit)

Personifikace – metafora, která zvířatům, věcem nebo jevům přisuzuje lidskou činnost nebo vlastnost

Apostrofa – oslovení zvířete, věci, jako by šlo o lidskou bytost

Literatura faktu – odborně ověřené informace esteticky účinným způsobem.

• Biografie, autobiografie, paměti, deník, cestopis, umělecká reportáž

Epigram – krátká satirická báseň, vtipně, za pomoci ironie kritizuje lidskou povahu nebo společenské zvyklosti. Závěrečná pointa stručně vyjadřuje poznání odhalující chyby.

Sonet – 14 veršů (4 4 3 3), často úvahová či milostná lyrika

Úkol týdne

Přijímačkové testy 18, 19; dvojice řešených a neřešených úloh.

Sami si procvičujte pravopis na Umíme česky.