Opakování větné členy
Věta jednoduchá má zpravidla dvě části: podmětovou a přísudkovou. Holá věta (holý podmět a přísudek) je základem věty, proto podmět a přísudek jsou základní větné členy. Spojujeme je v základní skladební dvojici. Ve větě jednoduché je pouze jedna základní skladební dvojice.
Větve stromů se větrem polámaly.
Večer nás obtěžovaly roje komárů.
Houfy špačků poletovaly krajinou.
Kdo, co? Větve Co dělaly? Polámaly se
Kdo, co? Roje Co dělaly? Obtěžovaly
Kdo, co? Houfy Co dělaly? Poletovaly
Základní větné členy
Podmět
je větný člen, který není závislý na žádném jiném členu. Vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, stavu nebo vlastnosti. Je v prvním pádě a nemusí být ve větě vyjádřen. Je holý, rozvitý nebo několikanásobný. S přísudkem tvoří základní skladební dvojici.
Přísudek
může být slovesný (jeho základem je sloveso s plným významem) nebo jmenný se sponou, kdy základem je podstatné nebo přídavné jméno a sponové sloveso (být, bývat, stát, stávat se).
Rozvíjející větné členy
Přívlastek
Hlavním znakem přívlastku je jeho závislost na podstatném jménu, které rozvíjí a určuje jeho význam. Na přívlastek se můžeme zeptat otázkami: jaký, který, čí?
Předmět
je větný člen, který je závislý na slovesenebo přídavném jménu. Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu.
Příslovečné určení
rozvíjí nejčastěji sloveso, může rozvíjet i přídavné jméno. Určuje blíže místo, čas, způsob, příčinu, míru, podmínku. Pokud se můžeme zeptat pádovou otázkou (jako na předmět) nebo jinou otázkou (jako na příslovečné určení) dáváme přednost příslovečnému určení.
Doplněk
rozvíjí zároveň přísudek i podmět nebo předmět. Často bývá na konci věty.
Příklad postupu pro provedení grafického rozboru věty
V tu chvíli bzučení vzdáleného letadla ustalo.
1. Určíme základní skladební dvojice
Kdo, co? Bručení Co dělalo? Ustalo
ZSD = Bzučení ustalo
2. Na ostatní větné členy se ptáme řídícím větným členem a otázkou, odpovídáme závislým větným členem.Řídící a závislý větný člen tvoří skladební dvojici.
Jaké bzučení? Bzučení letadla. Ptáme se otázkou jaký, a proto slovo letadla je přívlastek. Rozvíjející větný člen letadla je ve větě až za řídícím větným členem bzučení, proto se jedná o přívlastek neshodný.
Jakého letadla? Vzdáleného letadla. Ptáme se otázkou jaký, a proto slovo vzdáleného je přívlastek. Rozvíjející větný člen vzdáleného je ve větě před řídícím větným členem letadla, proto se jedná o přívlastek shodný. Všimněte si, že slovo letadla je zároveň řídící i závislý větný člen.
Kdy ustalo? V chvíli. Ptáme se otázkou kdy, a proto je slovo v chvíli příslovečné určení času. Předložky, spojky a částice nejsou samostatnými větnými členy.
V jakou chvíli? Tu. Ptáme se otázkou jakou, a proto je slovo tu přívlastek. Rozvíjející větný člen tu je ve větě před řídícím větným členem chvíli, proto se jedná o přívlastek shodný.
3. Ve větě jednotlivé větné členy označíme a naznačíme vztahy závislosti.
4. Zakreslíme větu graficky
