Lidová slovesnost 2

Do oblasti lidové slovesnosti patří i delší útvary, jako jsou pohádky, pověsti, báje nebo bajky.

Pohádka 

Epický (založený na příběhu) žánr, který patří k nejstarším žánrům lidové slovesnosti. Původně nebyla určena pro děti, ale obsahovala poučení, varování... Může být buď prozaická, nebo veršovaná.

Základním motivem pohádek bývá obvykle boj dobra se zlem, pohádky určené dětem končívají téměř vždy vítězstvím dobra. Dobro i zlo bývá povětšinou zosobněno do nějakých fantaskních bytostí, které mívají velmi vyhraněné vlastnosti. Postavy jsou jasně odlišené, černobílé.

Pohádky určené dospělému publiku byly často velice hrubé, někdy s erotickým podtextem.

Základní motivy se opakují po celém světě.

Hlavním druhem pohádek jsou pohádky lidové (anonymní, neznáme autora původních vyprávění) a pohádky autorské (známe autora, tyto pohádky se také nazývají umělé).

• Lidová pohádka

Neurčitost času, místa a děje. Charakteristické pohádkové motivy. Existence nadpřirozených postav a dějů. Často šťastné konce a etické poslání.

Často zavedené úvodní a závěrečné věty (Bylo, nebylo. Za devatero horami a devatero řekami, Zazvonil zvonec a pohádky je konec, Žili šťastně a pokud nezemřeli, žijí dodnes.)

Častý motiv - Získání princezny, království... (zastupuje dosažení životního cíle, překonávání překážek).

Často používané znaky - magická čísla (tři úkoly, tři zlaté vlasy děda Vševěda, tři bratři) i další čísla, třeba dvanáct (dvanáct měsíčků).

Mnozí známí autoři lidové pohádky sbírali a upravovali. (K. J. Erben, B. Němcová, H. Ch. Andersen, bratři Grimmové)

• Autorská pohádka

Autorská pohádka ve svých počátcích (polovina 19. století) vychází z pohádky lidové, ale pracuje s větším množstvím reálných motivů, do jisté míry oslabuje vliv a význam fantastických prvků (pohádkových bytostí a fantazijních světů).

S motivy dobra a zla pracuje složitěji; dobro nemusí v příběhu jednoznačně zvítězit, mnohdy se dobro a zlo projevují jako morální výzva nebo varování.

Objevují se zde také prvky dobových reálií, které se postupem doby zvýrazňují. Autorské pohádky jsou námětově pestřejší - setkáme se s pohádkami žertovnými, parodickými, strašidelnými. Výrazněji se uplatňuje také autorský styl.

Autorů je řada (Karel Čapek, A. de Saint-Exupéry, Lewis Carroll)

Báje (mýtus)

Literární útvar, v němž vystupují bohové a nadpřirozené bytosti. Jejich působením se vysvětluje stvoření světa, vznik člověka, přírodní jevy (bouřky, duha, původ řek...), rituály atd. Jsou spjaty s určitým národem (např. Řekové, Číňané...) nebo etnikem (např. indiáni, židé, křesťané).

Příklad: Staré řecké báje a pověsti - Prometheus

Pověst

Literární útvar, který může mít reálné jádro, na které se ale nabalily některé nadpřirozené skutečnosti. Týká se skutečných osob nebo konkrétních míst v konkrétním čase - les, jezero, kaplička, zámek, hrad, rytíř, král, kněžna atd. Mívá odkaz do dnešních dob:

A od té doby na zámku straší... a od té doby se na svátek sv. Jana v lese zjevuje bezhlavý rytíř... jen dobrým lidem se na Velikonoce otevírají skály...

Příklad: Staré pověsti české - Praotec Čech.

Bajka

Krátký vtipný příběh, v němž zvířata jednají jako lidé. Jednotlivá zvířata získávají lidské vlastnosti, jež se pro ně stávají typické (např. liška je chytrá, až vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, kočka požitkářská, lev spravedlivý vládce, medvěd těžkopádný dobrák, páv marnivý atp.). Bajka poukazuje na špatné lidské vlastnosti jako pýcha, závist, lež atd. Slouží k pobavení, ale i k zamyšlení nad chováním lidí. Původně měly neznámé autory, ale většina dnes známých bajek má autory známé (Ezop, Jean de La Fontaine, Ivan Andrejevič Krylov)

Jednoho dne se dvě kozy vracely domů z pastvy. Každá šla z jiného směru a setkaly se náhodou zrovna na úzké lávce nad potokem. Lávka byla tak úzká, že se ani vyhnout nemohly. Zastavily se proti sobě a jedna koza si pomyslela: "Co bych já uhýbala. Počkám, až uhne ona."

Druhá koza ale byla stejně neústupná a povídá: "Uhni mi z cesty, ty kozo jedna."

"Ani mě nenapadne. Proč zrovna já? Ty koukej zmizet," křičela první a pevně se zapřela kopýtky.

"To bych se na to podívala," odpověděla druhá, výhružně zadupala a bojovně pohodila hlavou.

"Já ale neuhnu!" mečela jedna, co jí síly stačily.

"Ne, ne a ne. Já taky ne!" kvičela druhá.

Tak se kozy chvíli dohadovaly, pak do sebe začaly strkat a nakonec obě trkaly hlava nehlava takovou silou, že ztratily rovnováhu a zřítily se obě do potoka.

Jaké poučení je obsaženo v této bajce? Dalo se se vyjádřit třeba příslovím Moudřejší ustoupí.