Lidová slovesnost 1

Lidová slovesnost, někdy ztotožňována s pojmem ústní lidová slovesnost, je součást lidové duchovní kultury. Lidová slovesnost zahrnuje projevy, které vznikají spontánně, nejsou původně zapisovány, předávají se ústním podáním.

Vznikala už od pravěku, jejím cílem bylo vyrovnat se s tím, jak působilo na naše prapředky okolí. Postavit se neznámu a všem možným problémům, kterým lidé nerozuměli. Předat zkušenosti potomkům.

Znaky lidové slovesnosti:

• anonymita (není znám autor)
• kolektivnost (podílí se více autorů, není originální, každý si ho lehce upraví)
• variabilita (existují různé verze, vychází právě z kolektivnosti)
• všeobecná znalost (např. O Jeníčkovi a Mařence)
• účelovost (je zde účel, např. ochrana před neznámem, morální ponaučení)

Mezi drobné žánry lidové slovesnosti patří:

Zaklínadla (měla ochránit před neznámem a zlem)
Zaklínám vás ohněm, vodou, vzduchem a zemí.
Živlové Světa přijďte mi na pomoc, ozvěte se mi.
Do této místnosti, nechť nevstoupí žádný duch,
dokud bude na zdech namalován pentagram a kruh.
A tak se staň!

Říkadla, Rozpočítadla (Často doprovázejí dětské hry, nebo hry dospělých s dítětem. Nemusí mít logický smysl, hodně si hrají se slovy, jsou velmi rytmické.)
Paci, paci, pacičky...
Zlatá brána otevřená...
Vrána letí, nemá děti, my je máme, neprodáme...
Bába leze do bezu...
Had leze z díry, vystrkuje kníry...
Ententyky, dva špalíky...
Enyky, benyky, kliky, bé...

Pranostiky (Snažily se předpovědět, jaké bude mít počasí vliv na úrodu. Vycházely z pozorování přírody. Některé z nich jsou poměrně spolehlivé.)
Medardova kápě, čtyřicet dní kape.
Únor bílý - pole sílí.
Na Řehoře musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
Studený máj - v stodole ráj.

Přísloví (obsahují nějaké životní moudro, případně i mravní poučení)
Kdo lže, ten i krade.
Lež má krátké nohy.
Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.