Objektivní slovotvorné činitele

• Funkce projevu = komunikační záměr - např. poučit, ovlivnit, přesvědčit...,
• forma projevu (mluvená/psaná) a forma kontaktu (všichni přítomni na stejném místě, ve stejném čase...),
• situace - místo, čas, prostředí, kontext; veřejný, oficiální × soukromý, intimní,
• adresát - laik, odborník, dospělý, dítě...,
• připravenost × nepřipravenost projevu.

Funkční styly

• objektivní styly, vydělené podle funkce.
• Prostěsdělovací = běžnědorozumívací (funkce zpravovací) - v neoficiálním a neveřejném styku při sdělování každodenních skutečností, patří sem i konverzační styl (funkce kontaktová); oznámení, zpráva, e-mail, jednoduchý popis, prosté vypravování, běžné rozhovory, osobní dopisy,
• odborný - člení se na vědecký, praktický odborný a popularizační (podle odbornosti a podle adresáta), patří sem i učební; vědecké pojednání a výklad, odborný referát, recenze, popularizační výklad,
• administrativní - vyčleněn z odborného, racionální, bez citového zabarvení; úřední dopis, žádost, životopis,
• publicistický - styl novin a dalších médií, účelem je informovat & přesvědčovat; úvodník, komentář, zpravodajské (zpráva, oznámení) a získávací (inzerát, reklama) útvary, interview, reportáž, fejeton,
• řečnický - styl veřejných a oficiálních mluvních projevů; někdy považován za součást publicistického; řeč, proslov, přednáška,
• umělecký - básnické, prozaické i dramatické projevy,
• esejistický - na pomezí odborného a uměleckého; esej mívá úvahový ráz, úvaha se přitom kombinuje např s popisnými a výkladovými partiemi, které představují fakta, nad nimiž pak autor medituje - přistupuje k textu subjektivně, užívá obrazné pojmenování...

Slohové postupy

• abstraktní modelová struktura způsobu podání, zpracování tématu.
• Informační - podává fakta (co, kdy, kde se stalo nebo stane) bez zvláštního formálního zpracování, jen ve věcných nebo formálních souvislostech,
• Vyprávěcí - podává děje, události, příběhy jako jedinečné v jejich časovém průběhu; snaha o zajímavost, napětí,
• Popisný - vystihuje charakteristické, příznačné rysy, znaky objektů i dějů (např. pracovních postupů) v určitém pořádku - je na něm založen popis osoby a zčásti i charakteristika (přímá; u nepřímé charakteristiky se vedle popisného uplatňuje i vyprávěcí nebo úvahový); popis přírody s výraznými subjektivními rysy je líčení,
• Výkladový - vysvětlování podstaty určitých jevů; na rozdíl od popisu postihuje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku a trvání jevu i jeho následky,
• Úvahový - předkládání autorových osobních názorů, zamyšlení, hodnocení, postojů k jevům skutečnosti; subjektivní postoje autora.

Úkol týdne

Přijímačkové testy 14, 15, 9; dvojice řešených a neřešených úloh; interpunkce (přívlastek, přístavek, oslovení, vsuvka)